Kapr obecný býval původně říční rybou osídlující velké teplé a tažné řeky. Způsobem života se do jisté míry přibližoval parmě, i když měl daleko výraznější tendenci opouštět proud a vplouvat do stojatých ramen nebo na zaplavené louky. Prokázal však značnou přizpůsobivost a navíc byly v průběhu mnohaletého šlechtění vlastnosti divoké formy do značné míry modifikovány. Dnešní rybniční kapr je spíše rybou stojatých vod. V řekách ale prospívá bez problémů a může uspokojivě přežívat i po vysazení do poměrně proudných a chladných tekoucích vod.
Přestože ale kapři takové podmínky celkem dobře snášejí, většinou se v nich nedokáží rozmnožovat. Jejich stav a přítomnost v takových revírech musí být trvale udržována pravidelným vysazením, což obvykle vyhovuje rybářům, ale postihujete to původní druhy trvale přežívající v dané lokalitě.
Kapr, stejně jako většina příbuzných druhů, žije v hejnech. Platí to jak pro sazana, tak i pro libovolné šlechtěné ryby z kterékoli části světa. Hejna kaprů mohou být malá o několika kusech (což je typické pro většinu ryb, které dokázaly delší čas přežít na sportovních vodách) anebo naopak velmi početná (tisícihlavá hejna tvoří přemnožení kapři ve vodách na jihu USA a v Austrálii).
V našich podmínkách přerušují kapři s příchodem zimy příjem potravy. Není to ovšem zcela absolutní. Během zimních oteplení se ryby občas pohybují a omezeně potravu přijímají. V době mrazů jsou ovšem kapři soustředěni v mísovitých prohlubních vykroužených v bahně, mezi větvemi padlých stromů, u pat hrází nebo regulací a na podobných místech. Zpravidla se jedná o poměrně hluboká místa. Na rybnících jsou typická „kapří lože“ snadno pozorovatelná v době výlovů.
Kapr je všežravá ryba, který využívá vždy momentálně dostupnou potravní nabídku. Zejména to platí pro domestikované kapry. Sazan je daleko více orientován na živočišnou bentickou potravu a s oblibou konzumuje např. některé druhy mlžů. Hůře si zvyká na rostlinnou potravu nebo krmení vhazované rybáři a je daleko obtížněji ulovitelný.
Klasický šlechtěný kapr má opravdu široké potravní spektrum. Může filtrovat hrubší plankton (to je typická činnost kaprů projíždějících se v létě těsně pod hladinou) nebo dokáže přerývat dno až do hloubky 15 cm ve snaze naplnit si žaludek bentickými organismy. Z nánosů ve dně filtruje larvy pakomárů a jiného vodního hmyzu, červy, vodní měkkýše - zejména mladé škeble- a zanechává v sedimentu kráterovité stopy, podle nichž je možné oblasti, kde se ryby intenzivně krmí, snadno objevit – pokud je voda dostatečně čistá. Na rybnících kapři vyžírají i mladé výhonky rákosu a dalších vodních rostlin (v případě přesazení rybníka mohou po čase břehové porosty úplně zlikvidovat). Velmi ochotně se kapři živí i krmivy poskytnutými člověkem – obilniny, pečivem, návnadami rybářů. Hladový kapr bez potíží zkonzumuje mrtvou rybku nebo se dokonce pokusí ulovit živou.
Za zvýšeného stavu vody kapři rádi vplouvají do zaplavených luk, kde sbírají žížaly a jinou potravu ze zaplavené souše.
Poměrně zajímavá je informace o průchodu potravy trávicí soustavou kapra. Při teplotě vody 10°C trvá celý proces od pozření potravy do vyloučení nestrávených zbytků 17 hodin. Se zvyšující teplotou rychlost trávicího procesu narůstá a při teplotě 26 °C projde potrava zažívacím traktem ryby v pozoruhodném čase 3,5 hodiny.
Rozmnožování kapra je velmi závislé na podmínkách a rychlosti růstu ryby. V tropických oblastech kapři pohlavně dospívají už v 1. roce života (Indie – 6 až 8 měsíců, Indonésie – samci někdy již ve 3 měsících). U nás většina ryb dospívá mezi 3. – 5. rokem – samice obvykle později. Typicky je to vidět na vánočních kaprech, kde menší ryby ve stáří 3 – 4 roky nemají ještě vytvořeny pohlavní produkty nebo se jim právě začínají vytvářet.
Pokud se v našich podmínkách kapr rozmnožuje, pak je to jedenkrát za rok. V tropech se ovšem kapři vytírají i několikrát do roka – na Jávě byly ryby při zajištění optimálních podmínek schopny třít se osmkrát za rok.
Výtěr kapra u nás probíhá při dosažení teploty vody 17 – 20°C nejčastěji v květnu až červnu. K výtěru si kapři vybírají mělká zarostlá místa v blízkosti břehů. Výtěr je velmi bouřlivý (ryby se mrskají, šplouchají a jsou zdaleka vidět). Zpravidla k němu dochází v ranních hodinách. Vytřené jikry se lepí na vodní rostlinstvo. Jiker je obrovské množství – obvykle statisíce, ale velká jikernačka jich může mít až 1,5 miliónu o celkové hmotnosti několik kilogramů.
Kapr se v přírodních podmínkách kříží s karasem obecným. Vzniklí jedinci nazývaní kaprokarasi nesou znaky obou rodičovských druhů – např jsou větší než karas a mají obvykle 2 – 4 vousky výrazně menší než kapr.
Uměle byl kapr zkřížen i s línem, tolstolobikem a tolstolobcem.
Význam kapra pro přírodní společenstva našich vod je sporný. Přes jeho rybářskou oblibu se jedná o nepůvodní druh vysazovaný masově v množství, které převyšuje často i kompletní hmotnost všech dalších druhů ryb v revíru. To má samozřejmě negativní vliv na ostatní druhy, protože vysazení kapři spotřebovávají z revíru velké množství potravy. Výsledkem je snížení početnosti původních druhů ryb. Potíž je, že při současné preferenci kapra a při aktuálních požadavcích na úroveň zarybňování, asi neexistuje jiná možnost, přání široké rybářské základny uspokojit.
